«

»

Kvě 23 2017

Ohlédnutí za historií současného Divadelního spolku ve Slavkově u Brna

Ohlédnutí za historií  současného Divadelního spolku ve Slavkově u Brna

 

23. dubna uplynulo 150 let od prvního záznamu o konání představení ochotnického divadla ve Slavkově. Možná i vy jste se účastnili, u příležitosti tohoto výročí výstavy a slavnostního uvedení Shakespearova Snu noci svatojánské současným Divadelním spolkem. A protože jsem stála u zrodu tohoto Divadelního spolku a do loňského roku ho doprovázela na jeho divadelní dráze, chtěla bych se nyní ohlédnout zpět za šestnácti lety tohoto souboru.

 

Úplně na počátku byl nápad hrát s dětmi loutkové divadlo. Přišel s ním současný děkan a farář slavkovské římskokatolické farnosti P. Mgr. Milan Vavro. V r.1999 totiž přivezl z návštěvy české komunity v Německu několik loutek a oslovil mě, abych dala dohromady děti a nacvičovala s nimi loutkové pohádky, které by se hrály pro děti po skončení nedělní mše v tehdy nově zrekonstruovaném farním sále. Upřímně řečeno, moc se mi do toho nechtělo, ale nakonec jsem oslovila rodiče osmi dětí a s jejich svolením se děti staly prvními herci nového divadelního souboru. Děti byly ve věku 7-9 let. Byli to Pavel Šujan, Adam Šimoník, Vojta Lstibůrek, Jan Hlaváček, Eva Červinková, Klára Urbánková, Magdalena Melicharová a Markéta Pavlíková. První schůzka divadla se konala ve čtvrtek 25.ledna 2001. Spolu se mnou se herců ujala učitelka-logopedka Zdislava Moudrá st., která je učila správné výslovnosti. Děti se naučily manipulaci s loutkami, nechala jsem jim vyrobit malou scénu pro loutkové divadlo a ve dvou skupinách po 4 dětech jsme secvičili dvě loutkové pohádky, které byly mým prvním nesmělým scénáristickým počinem a k nimž pak během let přibylo několik desítek již smělejších scénářů. Děti daly nově vzniklému divadelnímu souboru také jméno, a protože vznikl na půdě farnosti, název zněl Farní divadlo Simsala Bim. Po roce jsme z podnětu dětí odložili loutky a rozhodli se věnovat hraní na živo. Touto změnou však vyvstala otázka jeviště. V té době město prodávalo polovinu kulturního domu Bonaparte a nový uživatel měl s objektem jiné plány, než aby se tam hrálo ochotnické divadlo. Naštěstí jsme se svolením farnosti mohli nadále používat farní sál, a ten se na dlouhá léta stal naší domovskou scénou. Hraní s živými herci si vyžádalo řešení dalších problémů – kdo bude vyrábět kulisy, herci budou také potřebovat kostýmy, kdo je ušije. Kolegyně Zdislava musela z rodinných důvodů soubor opustit a já sháněla za ni náhradu. Mojí asistentkou a pravou rukou se stala Maruška Hlaváčková, čerstvá studentka gymnázia, která v primitivních podmínkách dokázala vytvářet kouzelné scény pro pohádky, jež se staly hlavním žánrem během prvních pěti let. Já jsem se ujala režie, scénáristiky a šití kostýmů. Brzy do souboru přišla jako inspicientka Olinka Brulíková a technického zázemí se ujal Mirek Slováček ml. Odbornou technickou radou a pomocí nešetřil Miloš Šaněk. Herecká základna se rozšířila o sourozence Jarušku a Vojtu Andrlovy, Lidušku Šujanovou a Lucku Lstibůrkovou. Naši herci prošli základním dramatickým kurzem, což se brzy začalo pozitivně projevovat v jejich způsobu hraní. Dlužno dodat, že děti spolu jen nehrály, pořádali jsme pro ně také různé společné akce (víkendovky), plné her, výletů a zábavy a tak se utužovalo i kamarádské pouto mezi členy divadla.

 

5.výročí souboru jsme oslavili velkolepou interaktivní divadelní výstavou v prostorách fary, na kterou přijela i Česká televize, aby z ní natočila reportáž o tom, jak se ve Slavkově na faře hraje divadlo. Po pěti letech se našich herců začala ujímat puberta, a tudíž je pohádky už tolik netáhly, a proto jsme sáhli k repertoáru pro mládež. V r.2007 jsme náš soubor rozšířili o druhou skupinu, složenou z dětského „dorostu“ tzv. Simsaláčata, která se věnovala pohádkám, zatímco jejich starší kolegové se pustili do her pro dospělé. V té době nám vysokoškolské studium odvedlo Marušku Hlaváčkovou a její místo zaujal můj bývalý profesní kolega Marek Kuchta, který se se začal věnovat scénografii a od r.2009 posílil i režii, protože jsem jako jediný režisér obě herecké skupiny již nestíhala režírovat. V té době měl původně osmičlenný soubor již 26 herců. Od r. 2009 jsme se začali pravidelně účastnit ochotnického festivalu v Bučovicích, kde si soubor velmi brzo získal nejen dobré renomé, ale současně rozšířil své divadelní publikum. Na představení do Slavkova začali dojíždět „přespolní“ diváci. Sál na faře při představeních praskal ve švech, tudíž bylo nutné zněkolikanásobit počet představení. Také technická úroveň dostávala jinou úroveň. S Mirkem se brzy na technické přípravě podílel Honza Matyáš a Štěpán Melichar a do souboru přišla Jana Zrebná, která se ujala Simsaláčat.

 

Na podzim r.2011 jsme se rozhodli k 10.výročí vzniku souboru uspořádat Shakespearovské divadelní dny. S tímto záměrem jsme oslovili starostu Ing. Ivana Charváta, a ten nám nabídl možnost uspořádat tuto akci v SC Bonaparte. Divadelníci se vrhli do příprav, kterým předcházel velký úklid jeviště a lávek tonoucích pod nánosy letitého prachu.

1. a 2. října 2011se naše divadlo poprvé představilo široké slavkovské veřejnosti na prknech divadelního sálu v SC Bonaparte, a to se dvěma Shakespearovými hrami – Kupcem Benátským a Zkrocením zlé ženy. Přijetí slavkovským publikem bylo ohromující. Sál se zaplnil do posledního místa. Od mnoha lidí se souboru dostalo velkého uznání, mnoho z nich ani nevědělo, že soubor již 10.let hraje na faře. Jedním z nich byl i Stanislav Olbricht, člen baletu Janáčkova divadla a bývalý herec a režisér ochotnického uskupení, které ve Slavkově působilo v 70.letech min.století. Ten projevil touhu vrátit se k ochotnickému divadlu, což se mu brzy splnilo. Mezitím byli zástupci souboru radnicí přizváni k jednání do kulturní komise, kde se projednával zpětný odkup SC Bonaparte městem a svým příspěvkem se také podíleli při vypracovávání studie na využití SC Bonaparte a pozvednutí celkové kulturní aktivity ve Slavkově.

 

Od podzimu 2011 do podzimu 2012 prošel soubor velkou proměnou. Do souboru sice přišlo několik dospělých herců (Milan Hrazdílek, Elena Knotková, Jana Šustková), ale většina z původních mládežnických herců se po maturitě vydala se za dalším studiem a ze souboru odešla. Členská základna tak dostala velkou trhlinu. Proto následoval nábor nových herců. V krátké době se jich přihlásilo deset (Věra Stojarová, Monika Ušalová, Marie Gottwaldová, Eva Špatná, Jana Šilerová, Radim Kachlíř, Petr Šujan, Mirek Slováček st., Jarek Rozsypal, Eva Tesařová). Ještě o letních prázdninách jsme znovu obsadili Zkrocení zlé ženy a do konce roku jsme jej stihli znovu nastudovat. Další změnou bylo získání statutu občanského sdružení.

Na jaře 2012 byl poprvé otevřen 1.ročník nesoutěžní přehlídky amatérských divadel Slavkovské divadelní dny, na  jejichž přípravě se divadelníci velkou měrou podíleli. Od podzimu pak začal s námi spolupracovat Stanislav Olbricht  a jako nápovědka se přihlásila Eliška Rubešová.

 

Od května 2013 prošli všichni herci, velcí i malí dramatickým kurzem a na podzim se dospělí i děti ze Simsaláčat spojili v jeden soubor. Od té doby hrají společně. Na konci r.2013 měl soubor 22 dospělých a mládežnických herců,  9 dětských herců, 3 techniky, 1 scénografa, 1 scénáristku, 2 švadleny a 3 režiséry, jako nový post byla zavedena inspice, které se ujaly Jana Zrebná a Silva Skokanová. Díky třem režisérům se mohly od r.2013  připravovat současně 3 hry.

V r.2014 se do repertoáru dostává nový žánr – scénické čtení-a jako první počin Máchův Máj.

Divadlo dostává profesionální maskérku Dagmar Hložkovou.

 

R.2015 se stává pro soubor přelomový. Začíná platit nový občanský zákoník, všechna občanská sdružení zanikají a musí projít transformací na spolky. V důsledku podmínek transformace dosavadní Farní divadlo Simsala Bim o.s. mění svůj název na Divadelní spolek Slavkov u Brna. Do repertoáru souboru se dostává nový prvek. Je jím Divadelní kavárna, která probíhá 1x měsíčně ve farním sále. Jedná se o tzv. divadlo u stolu. V tomto roce se naposledy podílí divadelníci na přípravě 4.ročníku divadelního festivalu Slavkovské divadelní dny. Po prázdninách dostává soubor další citelnou ránu. Dosavadní scénograf, režisér a herec Marek Kuchta se žení a stěhuje na severní Moravu. S ním odchází i jeho žena a skvělá herečka Jana Šustková. Kromě své dramaturgie přebírám po Markovi ještě scénografii a režíruji svou poslední hru – Noc královny. Eliška Rubešová se ujímá přípravy Divadelních kaváren.

V listopadu 2016 opouštím ze zdravotních důvodů soubor i já. Ze zakládajících členů zůstávají v souboru už jen dva, Pavel Šujan a Adam Šimoník. Jediným kmenovým režisérem zůstává Stanislav Olbricht. Soubor ke konci r.2016 čítá 42 členů, z toho je 35 herců, 1 režisér, 2 inspicientky, žádný scénograf, žádný scénárista, 1 maskérka, 1stálý+2 příležitostní technici. Pouze 23 z těchto lidí je členy spolku. Ostatní se nechtějí vázat.

Za šestnáct let se z dětského divadla s osmi herci stal ansámbl velikosti okresního divadla.

Soubor odehrál několik desítek her ve stovkách představení. Prošly jím desítky lidí, někteří se zdrželi krátce, jiní déle, ale všichni měli jedno společné – učarovala jim prkna, která znamenají svět. Co říci na závěr. Lidé přichází a odchází, ale divadlo zůstává. A to je dobře.

Zavzpomínala Ludmila Nosková

Přeposílání novinek

Check your email and confirm the subscription